Vratislav Výborný

       Každý návštěvník kutnohorského hřbitova „Všech svatých“ si povšimne u vchodu nádherné hrobky s kaplí v novogotickém slohu na rozhraní staré a nové části hřbitova. Je to hrobka arcivévodova sekretáře a blízkého přítele Vratislava Výborného.

      Vratislav Výborný (23. září 1853), rodák z Kutné Hory, pocházel z rodu kutnohorských mlynářů a krupařů Veiborných, ve Spáleném mlýně č. 81. Jeho matka Johana byla dcerou Jana Schvarze, mlynáře v Šimáčkově mlýně v Kutné Hoře č. 40.
      S o šest let starším arcivévodou Ludvíkem Salvátorem se poznali jako spolustudenti a pozdější kolegové, když spolu pracovali na pražském místodržitelství. Výborný se stal členem jeho družiny, jeho prvním sekretářem a z přátelství i jeho blízkým přítelem. Během doby, kdy byl Výborný v arcivévodových službách, doprovázel ho na mnohých jeho cestách po ostrovech Středozemního moře, ale i na cestě do Spojených států u příležitosti výstavy ve Filadelfii v roce 1876 a spolupracoval s Ludvíkem na mnohých jeho knihách.

      Když, krátce po arcivévodově zakoupení sídla Miramar v roce 1867, se v Palmě citově sblížil s chudou židovskou dívkou Magdalenou Nikolau Janer, došlo ze žárlivosti z arcivévodovy strany ke kolisi. Vrcholem scény bylo násilné zajetí Výborného v domě poblíž sídla Miramar, zvaném Can Caleu. Výborný se osvobodil, (nebo byl osvobozen) a spěchal útěkem do Palmy za svou milenkou. Běh v červencovém jižním slunci měl tragický následek, zemřel na sluneční úpal a vyčerpání v palmském Hotelu de Mallorca na Calle Frances.

Je třeba poznamenat, že v roce 1874 na řeckém ostrově Cefalonia, kdy pomáhal několika námořníkům hasit hořící loď, utrpěl silné popáleniny, takže dlouhý pobyt na slunci byl pro něho nebezpečný. Zpráva o jeho úmrtí zděsila arcivévodu k nervovému zhroucení. Zakoupil inventář úmrtního pokoje kde Výborný zemřel a dal jej převézt do domu Can Caleu s rozhodnutím, že do domu nikdy nevkročí. Než začal převoz do Čech, byl s nebožtíkem, svým nejlepším přítelem v pomyslném dialogu.
      Za nešťastného mladíka nechal sloužit mši na palubě lodi NIXE a mši v kapli Nejsvětější trojice – Trinidad v blízkosti Miramaru za přítomnosti starostů obcí Valldemosa a Deia a veřejnosti. Pohřeb se konal v Palmské katedrále za účasti celé družiny.
      Mrtvé tělo bylo nabalzamováno a na palubě NIXE přepraveno do Janova a odtud vlakem do jeho rodného města Kutné Hory, kde byl 12. srpna 1877 pohřben. Arcivévoda byl v den pohřbu v Kutné Hoře, ale pohřebního obřadu a pohřbení se nezúčastnil, setrval nešťastný v rodném domě zemřelého.

      Arcivévoda nechal postavit Výbornému na kutnohorském hřbitově „Všech svatých“ v roce 1879 přepychovou hrobku v podobě kaple v pseudogotickém slohu podle návrhu architekta Fridricha Wachsmana. Stavbu provedla stavební firma Fr. Hradecký a sochařskou výzdobu sochař Antonín Wildt.

      Kaple není jediná památka na následek arcivévodova potřeštěného činu. Ve vstupní přízemní hale kláštera Miramar na Mallorce lze vidět nádherný pomník, skvostné dílo z kararského mramoru, kterou arcivévoda věnoval jeho památce.

Socha představuje zmrtvýchvstání Výborného vzhlížejícího k andělovi s roztaženými křídly. Obličej anděla má něžně provedenou podobu Výborného dívky z Palmy. Sochu vytvořil italský sochař Tandartini z Milána.

      Na pomníku uloženém v klášteře Miramar – Ludvíkově sídle je z čelní strany nápis:

Z druhé strany:

      Kovovou úmrtní postel z Palmského hotelu, nalezne návštěvník v jedné ložnici kláštera Miramar.
      Arcivévodovy dědici na Mallorce část parcely s původním domkem Can Caleu prodali. Nový majitel dům přestavěl v moderní letní sídlo.
      Smutných myšlenek a výčitek se arcivévoda nesnadno zbavoval po několik let. Výbornému věnoval druhé vydání knihy o městě Los Angeles s těmito slovy: „Pus manibus optimu samici Vratislavi Vyborny“. Kniha je datována v Zindis v září 1878.

      Hrobka v Kutné Hoře se stala hrobkou rodiny Výborných. Je projektována pro více než čtyři rakve. Až do konce života podporoval arcivévoda, nejprve rodiče, také sourozence zemřelého přítele pravidelnými i mimořádnými peněžními dary a podporou k výzdobě hrobů v dušičkových nebo v rodinných výročích. V 60. letech 20. století poslední majitelka věnovala kapli s hrobkou městu Kutná hora. Hrobka byla značně zchátralá a proto ji město odprodalo. Novým majitelem se stala soukromá osoba, která ji nechala zrestaurovat do dnešní podoby.