V rámci oslav 160. výročí narození arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského, proběhlo v zámecké kapli v Brandýse nad Labem kolokvium přednášek věnovaných této významné osobnosti.
Spolu s přednáškou nazvanou „Příběh brandýské Madony“ věnované historii a restaurování mramorového sousoší Panny Marie s Ježíšem a svatým Janem Křtitelem, byla též představena sochařská rekonstrukce této památky, která má evokovat dnes již zničený originál, pocházející s období působení Ludvíka Salvátora na brandýském zámku.
Původní dílo vytvořil z carrarského mramoru roku 1869 sochař Emanuel Max v Praze. V roce 1872 Ludvík Salvátor navštívil Maxův ateliér, sousoší zakoupil a roku 1874 nechal osadit na nový oltář v brandýské zámecké kapli.
Roku 1958 dva pracovníci odboru kultury ONV v Brandýse nad Labem toto sousoší rozbili.
Po té byly fragmenty sousoší rozebrány a torzo z oltáře odstraněno a přemístěno do areálu zámecké zahrady, kde je doloženo ještě v roce 1964. V následujících letech se dostalo toto torzo do soukromého držení v Praze, kde již byla historická souvislost původního umístění díla zcela ztracena.
V roce 2006 bylo torzo sousoší zadáno Ateliéru restaurování uměleckých děl sochařských na Akademii výtvarných umění v Praze k restaurování, kde mně následně tento úkol prof. Petr Siegl přidělil jako diplomovou práci. Jako u každé restaurované památky předcházel samotnému zákroku restaurátorský průzkum, který však přinesl neočekávané výsledky.
V první fázi se podařilo dohledat původ sochy, historické fotografie sousoší před rozbitím a také dokumenty o jejím zničení. V další etapě bylo nalezeno sedm různých fragmentů sousoší na čtyřech odlišných místech města Brandýs nad Labem.
I přes bohaté nálezy fragmentů doložila následná analýza historických fotografií rozsáhlé absentující partie na dochovaném torzu.
Rozšířený restaurátorský průzkum pak definoval odlišné stupně poškození sochařské modelace torza a fragmentů. Neméně důležitým faktem bylo také to, že jednotlivé části sousoší měly v době restaurátorského zásahu různé majitele a držitele.
Rozšířený restaurátorský průzkum pak definoval odlišné stupně poškození sochařské modelace torza a fragmentů. Neméně důležitým faktem bylo také to, že jednotlivé části sousoší měly v době restaurátorského zásahu různé majitele a držitele.
Na základě těchto všech zjištěných skutečností bylo rozhodnuto o separátním restaurování jednotlivých částí památky. Následně byla dle historických fotografií vytvořena sochařská rekonstrukce, vyúsťující ve zhotovení sádrového prezentačního modelu sousoší Panny Marie s Ježíšem a svatým Janem Křtitelem, který byl po 49 letech umístěn zpět na původní místo dnes již zničeného originálu v brandýské zámecké kapli.