Arcivévoda Ludvík Salvator Toskánský byl čtvrtým potomkem významného toskánského Habsbursko- Lotrinského vévody Leopolda II. a jeho manželky Marie Antonietty Bourbonské ze Sicílie. Narodil se 4. srpna 1847 v paláci Pitti ve Florencii a žil se svou rodinou v tomto paláci až do svých dvanácti let. Potom odjel s celou rodinou do vyhnanství do Čech. V Čechách se celá rodina uchýlila na brandýské panství, které Leopold II. koupil. Mladý arcivévoda studoval přírodní vědy a práva na universitě v Praze a ve Vídni, a vojenskou a námořní akademii Svatého Štěpána v Maďarsku a stal se čestným plukovníkem pěchoty a kapitánem lodi. Kromě toho studiem jazyků, dokázal mluvit a psát více než tuctem jazyků a dialektů.
Arcivévodou vytvořený dotazník, zvaný „Tabulae Ludovicianae“ (v roce 1869) pro jeho geografické a etnografické výzkumy, použil pro studium Balear a dalších ostrovů ve Středozemním moři. Pro studium středomoří používal vlastní jachtu „NIXE“, která měla 51 metrů délky, 6 metrů šířky a 4 metry výšky s motorem a třemi stěžni. Tato loď ztroskotala v roce 1894 u Alžíru. Proto koupil jinou loď „Princ Lichstenstein“, podobných rysů, ale rychlejší a modernější, kterou pojmenoval stejně „NIXE“ a na ní pokračoval v etnografických studiích středozemního moře. Publikoval své práce v luxusních nakladatelstvích a byl velmi uznávaným mezi vědci a badateli na celém světě. Nyní se můžeme poučit o jeho štědrosti a šlechetnosti v nejrůznějších knihovnách. Získal svépomocí mnoho majetku během svého života ve středomoří. Mezi jinými vilu Zindis v Terstu, blízko Rakousko Maďarského rozhraní, dům Ramleh v Alexandrii, dům v Nice a také Son Marroig na Mallorce, kde se nyní nachází muzeum uchovávající vzpomínky a je zde nejhezčí výhled na severní úpatí Mallorky, kam chodí mnoho lidí.
Ve vztahu s jeho zemí byl velkým patriotem a pacifistou. Zaštiťoval Nobelovu cenu míru, v době, kdy ji vyhrála Bertha von Suttner (1905) a Alfréd Hermann Fried (1911).
I když se pokoušel, nezabránil korunnímu princi v návštěvě Sarajeva, ačkoliv tušil zločin, který přinese smrt, a později zapříčiní 1. světovou válku.
Arcivévoda Ludvík Salvator zemřel během války na svém zámku v Brandýse nad Labem 12. října 1915. Jeho tělo leží v kryptě Kapucínů ve Vídni, vedle členů své císařské rodiny.